pondělí 30. června 2014

Zubařská stóóry 2.část + tip na dárek

Otázka zněla, zdalipak můj zubař přijme mého manžela mezi celebrity....A vězte: přijal. Takže můj zubař "dělá" celebrity.............., manžela a mě :). 
Když tedy zavolala zubařova sestra, teda ne ta jeho z JAR, ale ta z ordinace, nastal okamžik ladění termínů. A protože za svým zubařem jezdím 100 kilometrů, rovnou si objednávám i dentální hygienu. Můj zubař totiž zaměstnává tu nejlepší hygienistku, jakou znám. Termín jsme všichni našli ..... za měsíc. Ordinaci mého zubaře jsme totiž měli v plánu okupovat 3 a půl hodiny. Ne, nespletla jsem to. Počítejte se mnou:

I preventivní prohlídka já - 30 minut
I preventivní prohlídka manžel - 30 minut
I zubní hygiena já - max 60 minut
I zubní hygiena manžel - 90 minut

Ne, manžel není tak..., jak bych to řekla...., zanedbaný. Jen šel k této hygienistce poprvé, a ona skrz telefon nepoznala??!! stav jeho dutiny. Myslím té ústní. 



Den D nastal a my jsme se celá rodina vypravila do matičky Prahy, včetně našeho 9ti měsíčního PaPrdka. Našeho boxeřího pána Olivera jsme ale museli nechat doma :( a pověřili ho hlídáním domu. Psy můj zubař nedělá, ačkoliv dělá kdejaké "zvíře"! 



"Plán je jasný. Já, Ty, Já, Ty." vysvětluju manželovi v autě a krmím miminko. 
"Všechno v pořádku, pošli manžela." povídá zubař. 
Předáváme si kočár. Jezdím v parku. Čekám na telefon od manžela, že mám přijít k hygienistce. 30 minut - nic. 35 minut - nic. Je to jasný. Zubař čekal s pomstou a mučí mého chotě. A to jsem mu chtěla svěřit i dítě......, až bude mít zuby. 40 minut. Volá zubař. Manžel umřel!!
"Hele, ten Tvůj muž je sympaťák. Zuby má pořádku, Jana si ho nechala v křesle na hygienu." dozvídám se. 
Tak teď umřu já..., hlady. Hygienu budu mít za sebou až za 2 a půl hodiny. Kam tady můžu jít s kočárem na jídlo?? A co tomu pak řekne hygienistka, až přijdu se zubama plnýma oběda? Nemám s sebou čistící náčiní. Vidím jinou maminku s kočárkem a s krabičkou plnou nějakého jídla. Jí!!! Dodávám si odvahy a se slinou na bradě se ptám, kde to vzala??!! Za rohem, thajská restaurace, do patnácti minut je to, dá se tam vjet s kočárem. Děkuji a běžím za roh. Mám ještě hodinu. 

Mňam, objednávám rizoto s kachnou s sebou, platím, za 15 minut přijdu. Jdu se kochat sluncem zalitou Prahou... Jeee, jak dlouho už jsem se tu neprocházela? ...Sakra, nemám žádný doklad, že jsem zaplatila... Snad si mě podle kočáru budou pamatovat ...... Jeee, když člověk nespěchá, vidí tolik krásy. Ty domy a ty zahrádky u hospůdek ... A tady si sednu a dám si dobrou kávičku. Připadám si jako ve Francii, lehký dřevěný nábytek, jemně pruhované podsedáky, čerstvé květiny, sluníčko, skvělá káva.... Miminko spokojeně žužlá žlutou rybičku. Kolik je? Nemáš už svačit? TY VOLE!! ...............rizoto. Do hygieny zbývá necelých 20 minut. Platím a běžím! Kam??? Já se tak nechala unést duší staré Prahy, že jsem zapomněla, za kterým rohem na mě (snad) čeká rizoto. 
Proč PaPrd ještě nemluví? Třeba by poradil... 


Zdroj: www.idaservis.cz
Restauraci jsem objevila. Na baru na mě čekala upocená igelitka a v ní voňavá krabička. Pan Thajec se smál??!!, když viděl můj zubožený výraz. Upocené čelo prozrazovalo, že jsem běžela Prague maraton. 
Šest minut do hygieny. Je to za rohem...., vím za jakým. Aspoň si zobnu. Otvírám krabičku, nádherně voní....Ale, kde je.... já nemám čím jíst. Nedali mi plastový příbooooooooor.....

Ještě zadýchaná dávám manželovi kočárek a upocenou igelitku.
"Koupila jsem Ti oběd, miláčku. Ale zapomněla jsem na příbor, půjč si lžičku od přesnídávky."
Ještě, že PaPrd nemluví. Třeba by mě prozradil...

A za tu malou lež jsem manželovi koupila zubní kartáčky. Nenápadně se totiž zmínil, jestli jsem si jich při prohlídce všimla.... No jistěě....., že ne. Jsou parádní, fotbalové, štětinky v barvách Brazilské vlajky. CURAPROX používáme. 





Nakonec to vlastně dobře dopadlo. Hygienistce jsem nemusela vysvětlovat, proč mám v zubech rizoto, šplhla jsem si u manžela a mám jeho dutinu pod kontrolou...

A co vy? Taky zapomínáte? Jaká udělátka na zuby používáte?
Veselý den.... :)
Kat....

neděle 29. června 2014

Zubařská stóóry 1.část

Předevčírem  jsem byla u zubaře... Můj zubař, teda jeho sestra, teda ne jeho sestra, ta prý žije v JAR, ale ta "sestra", co má v ordinaci, mi vždycky zavolá: "Dobrý den, už je čas...."  A já vím, že musím. Tentokrát jsem se sestry ptala, jestli pan doktor bere i rodinné příslušníky. Chci k němu přihlásit manžela...., i když je to risk! Proč? To bylo tak:
zdroj: www.zubni-protezy.cz

Kdysi dááávno měla moje kolegyně rozlučku. Celé oddělení to "slavilo" v klubu Limonádový Joe, tady. Tehdy tam hrál ještě NEznámý Petr Vondráček. V průběhu večera jsem si všimla, že k našemu stolu pořád kouká skupinka tří mužů. No jasně, že na mojí kolegyni! Je hezčí a hubenější!! K mému překvapení mě jeden z nich vyzval k tanci. Většina lidí od našeho stolu už křepčila, bylo mi trapné odmítnout. Nakonec byl taneček fajn, dozvěděla jsem se, že ti muži jsou z lékařské branže. Tamten vysoký je primář gynekologie, ten blonďák je nejlepší plastický chirurg v ČR a já tančím s žádaným zubařem. 
"Jo? A bereš nové pacienty?" byla jsem zvědavá.
"Ne.......... Ale Tebe bych vzal". Celou dobu prý koukali na mě a dodávali zubaři odvahu, aby pro mě přišel. Je totiž singl. A že prý jestli půjdu někdy na večeři. No nazdar, mně se nelíbí.... Navíc mám doma přítele. Ale dobrého zubaře bych potřebovala, sakra... Vyměnili jsme si čísla a já byla rozhodnutá, že dobrého zubaře budu hledat jinou cestou. 


zdroj: www.program.autiste.cz
Za pár dní jsem jela na služební cestu do zahraničí. Ráno si vychutnávám hotelovou snídani, lososa, teplou slaninku, sýry....a čerstvé křupavoučké bagetky. Odměřený výraz znalkyně luxusních snídaní.... KŘUP!!! A do pr.....čic. To nekřupla bagetka, ale mně v puse. Rozlomila se mi stolička!!! Tak co teď??!!! Dáma v kostýmku se drží za hubu a její odměřený výraz se pomalu roztéká v bolestný škleb. Ten zubař!!! Zablikala mi kontrolka před očima. Doufám, že jsem si uložila to číslo!!! Projela jsem mobil a s úlevou ještě od snídaně vytočila: zubař z Joe. Kurnik, jak se jmenoval?
"Ahoj...., prasknul mi, zub, co mám dělat? Nehrozí mi otrava?! Neumřu? Mám přijet?"
Po konejšivých slovech, že určitě neumřu na otravu krve, jsem zodpověděla několik dotazů, jak moc to bolí, který je to zub, jestli mám pojistku a jestli chci akutně ošetřit. Nedaleko je prý jeho známý, tak by mě vzal... 
"Ne, to vydržím, ale hned, jak se vrátím do Prahy, přijdu." 
A tak jsem se dostala k zubaři, který "dělá" celebrity......a mě :). 
Jako poděkování jsem s ním na tu večeři šla. Po ní jsem se sice bála, že péče o mé zuby skončí, ale pan zubař, je hotový profík. Žádný "omylem" vytržený zub :) S mojí stoličkou učinil hotový zázrak. A můj sen o DOKONALÝCH BÍLÝCH ZUBECH se sice nesplnil....., leda nasadit klapačky :)
zdroj: www.Dent2E.com

A co manžel? Myslíte, že ho pan zubař přijal mezi celebrity?
Jaké jsou vaše zkušenosti se zubařem?

Krásný den...Kat....


středa 25. června 2014

Ne-vlnité vlasy a Spider Men

Ráno mi volala kamarádka Hanička: "Je mi to trapný, ale musím zrušit to odpolední cvičení. Já se zase necítím dobře. Jsem death."
"Jeeejda, to je mi líto. Tak zrušme i tu masáž." já na to. 
Hanička je skvělá kosmetička, vizážistka a umí i masírovat. Dneska mi měla dopřát lymfatickou masáž. Moje "brokolice a květák" na stehnech už po takové masáži volají...
"Jo? A nevadí Ti to?" ptala se Hanka. 


Ve skutečnosti se mi čas hodil. Večer jsme měli sraz ze základky po "kuci kuci, hepčík" letech. Tak jsem potřebovala nahodit obličej, abych se nemusela prokazovat občanským průkazem a nestrašila cestou děti. Fajn! Místo cvičení jsem vykouzlila mladý obličej ala "tiché líčení", natočila moje super zplihlé vlasy .... a cestou jsem nepotkala ani jedno dítě! Ne, nebyl pokročilý večer. Jen se cestou spustil takový slejvák, že psa by nevyhnal. A pokud ano, dal by mu deštník. Jenže mně domov všechny deštníky ukryl. Bydlíme tu teprve 10 měsíců, tak proč mám sakra vědět, kde ty deštníky hergot jsou? Můj sen o krásných hustých kadeřích se během dvou minut rozpustil v kapkách deště. 



No a ksicht? Ten si udržel úsměv číslo 6 - to je NE ten americký. Můj makeup totiž přežil a to úplně bez poničení. Proč?

Tak za prvé: cestou jsem se doslova plazila kolem domů, kde - jak jsem měla dojem - prší nejméně. Vypadala jsem jako James Bond, který nacvičuje umění Spider Mena.
Za druhé: obětovala jsem vlasy a plazila se kolem domů v předklonu. Vypadala jsem jako když jdu ze srazu a né na sraz.
A za třetí: zafixovala jsem si celý obličej tím kouzelným sprejíčkem. Říká se tomu Make Up Fixer. A nene..., nebyla jsem jako porcelánová panenka z antikvariátu.
Používám tenhle od Laurendor a jsem s ním spokojená. Koupila jsem ho od další skvělé kosmetičky Míši. V obchodě ho totiž nedostanete. A co všechno tenhle fixer umí?

1) Nelepí. Zaschne během vteřinky.
2) Díky aloe vera nevysušuje pleť. A o suché pleti bych mohla psát romány. (Viď Hani? Viď Míšo?)
3) Vydrží celý den. I pařáky, fakt. Vydrží i celou noc, když je třeba :)
4) Ochranný film, který vytvoří, dodá obličeji takový jemně lesklý nádech, že člověk nevypadá jako když si válel hubu v mouce..... 
No, to na jeden sprejíček stačí :)


Ale zpátky k Hance. Mám o ní starost. Je to vitální baba! Jenže se necítí dobře, je unavená... A proč?? Já to vím.... Ale o tom potom... třeba příště.

A co vy?
Krásný den...Kat....


neděle 22. června 2014

Tak kdo jsem?

Jednoduchá otázka, ne? Ale kdo teda jsem?!

Jsem obyčejná holka, co miluje život. A v něm spoustu věcí…. Šálek voňavé kávy, šálek dobrého čaje, pěkné (=moravsky dobré) víno….tyhle věci denně.

Miluju čokoládu – tu nemůžu denně. Sráží se mi po ní věci ve skříni. Miluju hudbu a prý na ní ujíždím.  Miluju, když mám věci pod kontrolou a když zkrátka „vím“. Taky miluju vzít batoh a někam na blind vyrazit, takže když „nevím“. Miluju upravené nehty, kvalitní kabelky a krásné boty. Miluju svoji rodinu :) Tu teda moc. Miluju, když se lidi smějou a já s nimi. Miluju, když se lidi nebojí……… a plní si sny….! Miluju ten pocit, když dodám někomu odvahu a miluju ten pocit, když si někdo splní sen.  Je libo šálek snů? Šálek splněných snů?




Věřte mi, že i já byla a ještě pořád jsem posera. Než se k něčemu odvážím, tisíckrát se pro to nadchnu, tisíckrát to zavrhnu, rozeberu, přeberu, vyberu ….zkrátka, není to jednoduchý...! 

Ale moje motto je: „Má-li problém řešení, nemá cenu dělat si starosti. A nemá-li řešení, starosti nepomohou.“ A kdože to řekl? Ten, kdo ještě žije. Byl jednou v Československu a 4x v Čechách. Vždycky na pozvání Václava Havla. Taky o něm byl film s Bradem Pittem. Je to jednoduchý…, ne?

Můj šálek snů je ještě celkem plný. Trochu jsem z něj upila a několik snů si splnila. Hodně jich na mě ještě čeká… Ale o tom potom… :)

Tip, jak najít v tuhle chvíli nejdůležitější sen
V psychoterapii se dělá třeba tohle cvičení. (Ne…, ještě jsem psychoterapeuta nepotřebovala, ačkoliv někdy jsem zralá na Chocholouška. K psychoterapii jsem čichla z té druhé strany.)
Hoďte se do pohody, zkuste si najít alespoň 20 minut klidu. Vezměte si asi 7 až 9 papírků a tužku. Položte si otázku: Jaký je můj sen, co vlastně chci? Odpověď napište na jeden papírek. Čím konkrétnější sen, tím lépe. Nelimitujte se tím, že zrovna nevíte, jak toho snu dosáhnout. Pak si položte otázku: Jaký je ještě můj sen, co vlastně chci? A odpověď si zase napište. A takhle ještě několikrát, než spotřebujete všechny papírky. Teď máme naše sny. Hezký. Ale jak vybrat ten, co chci nejvíc? Nemusí to být ten, který vás napadl jako první... 

Proberte všechny napsané sny a zeptejte se: Který z těch snů chci nejmíň? Těžké, co? Ale jde to... Ten, který vyberete, zmačkejte a hoďte třeba za sebe. Takhle pokračujte až vám zůstane jen jeden sen... To je on...., ten je teď pro vás nejdůležitější! 
Najdeme odvahu..., ne? Ne?! Nebojte....

Sny máme.... Všichni.... Jaký je ten váš? 

Krásný den...
Kat....