čtvrtek 31. července 2014

Jeli jsme na Moravu

Naše Neža - auto, se nedá považovat za rodinné. Nacpeme do ní PaPrdka v autosedačce, kočárek, nás dva rodiče a tím to končí. Nebo taky: nacpeme do ní nás dva rodiče a Olivera, našeho boxera. Minulý týden jsme stáli před OPRAVDOVOU výzvou

Chystali jsme se za babičkou a dědou na Moravu. Protože jsme neměli hlídání pro psa, museli jsme se pokusit do Neži nacpat: 

  • Nás dva rodiče
  • PaPrdka v autosedačce
  • PaPrdkovo kočár
  • PaPrdkovo cestovní postýlku - vzhledem k tomu, že v noci šmejdí, nemůže spát ve volném prostoru. Ráno bych ho mohla najít třeba u dědy v posteli.
  • PaPrdkovo kufr s věcmi - víte, kolik toho miminko potřebuje??!!
  • PaPrdkovo tašku s jídlem - víte, kolik toho miminko spapká?
  • PaPrdkovo tašku s hračkami - víte, jak rychle se miminko začne nudit?
  • Třicetikilového Olivera
  • Oliverův pelech
  • Oliverovo tašku s jídlem - víte, co toho ten pes sežere? Skoro jako miminko.
  • Mojí tašku s věcmi
  • Mojí tašku s kosmetikou, manikúrou a několika laky na nehty
  • Můj laptop
  • Moje knihy
  • Manželovo igelitku s věcmi a kartáčkem na zuby
  • Manželovo tenisové rakety
Den D nastal a manžel začal nosit půl baráku do auta.
"Hotovo." řekl s úsměvem. 
Je to borec!, myslím si. Jen nevím, jak se s Oliverem oba vejdou za volant. Jo, tááák, my psa vyfoukneme a složíme ho do toho volného decimetru čtverečního v kufru.



"Vstupenky na koncert v Bratislavě máš?" ptám se při odjezdu.
"Zamkl jsi všude?" 
"Bylo všechno vypnuté?"
"Vzal jsi misky pro psa?"
Když na všechno dostávám kladnou odpověď, pohodlně se opírám, podávám PaPrdkovi žlutou rybičku.... a.... PES!!!
Přes všechno to harampádí se snažím nahlédnout do Nežina kufru. Jak se tam ten pes vešel? Pokouším se dohlédnout na jeho pelíšek přeložený napůl... 

"Kde je Oliver?"
"Vzadu." dostávám odpověď z kokpitu.
"Nevidím ho." namítám z prostoru pro pasažéry a bojuju se zaseklým pásem.
"Leží." odpovídá kokpit.
Odepínám pás a klekám si na sedadlo. PaPrd se směje a hází po mě rybičku.
"My nemáme psa!!" slyším dvojhlasný výkřik.
PaPrd se chechtá.

Na kruhovém objezdu dáváme frajerské kolečko a vracíme se k domečku. 
Oliver sedí doma, připravený v cestovních kšírech a je šťastný, že nás vidí. 



"Vzal jsi valutovku s eury?" 
Mlčení mi napovědělo, že na výlet do Bratislavy si musíme vyměnit peníze znovu. 
A to, že jsem si zapomněla bundu, úspěšně tajím :)

A co vy a cestování? Jak dlouho vám trvá balení?
Krásný den...
Kat....

PS: Prodloužený víkend u babičky, koncert v Bratislavě, rodinný tenisový turnaj ... všechno bylo skvělé. A manžel s Nežou...., mají můj obdiv! 
A já sním o větším autě...


úterý 22. července 2014

Narozeniny

Dneska mám narozeniny!! Teda já ne. To Šálek snů.... Je to měsíční miminko. 
Před měsícem se tak nějak narodil ... a já jsem za to moc ráda. Jsem matka začátečnice, neznám spoustu věcí, učím se za pochodu, zvykáme si na sebe ... Takže milý Šálku, buď prosím tolerantní, všechno spolu zvládneme...

A jak jsme si narozeninový den užili?
Krásně...

Učila jsem PaPrdka vařit.



Byla jsem v lázních... Ve Františkových...a nejen s Elvírou, ale i s Bořislavem, hlavním hrdinou. Kniha humorná, stará skoro čtyřicet let, ale nadčasová. Na naší nedodělané terase se čte vlastně sama...



Dopřála jsem si své oblíbené Metro. Miluji ho už od dětství a ještě se mi nepřejedlo.



Zatímco PaPrdek spal, byla jsem na procházce s Oliverem.




 Radovala se z toho, že mi kvetou kytičky. Já jsem vyhlášený postrach veškeré flóry. Chcípne mi i bodlák.





Prala, žehlila .... a u toho se poslechem ladila na páteční koncert v Bratislavě.



Vyrazili jsme s PaPrdkem na nákupy. On to odnesl novými hadříky. 
Hergot, ten kluk roste!! Je to normální??!!




Stihla jsem kávičku s kamarádkou. A malou svačinku. Mám velmi REVOLUČNÍ přístup k redukční dietě!!


Cappuccino a čokoládová pěna jsou moje. Ristretto je kamarádky.

Pracovala jsem na jednom projektu, který mě moc baví...


Vidíte, kdo pracoval se mnou?
Večer přijel můj milovaný muž z práce a přichystal mi překvapení. Dostala jsem dárky. K Šálkovo narozeninám?? Snad .... A to jsem si myslela, že ho moje výlevy nijak zvlášť neberou. Ví, že mám ráda detektivky. A papírenské zboží všeho druhu.... :)
Ušil si na sebe bič. Jakmile mě Lincoln Rhyme přizve k řešení případu, přestávám vařit, prát, uklízet ... dokud případ nevyřeším. 




Ale tohle je milé... Snad už mi manžel přestane krást propisky :) 

Mimínek už spinká.... Tak usedáme na naše staveniště a v rámci předcházení infarktu si dáváme lék ... Tentokrát kabinetní cuvée Rose Zweigeltrebe Pinot Noir. Mňam!


Vidíte, kdo se o nás v případě infarktu postará?
Ten pes musí být všude :)

Zkrátka krásný, milý, hravý, NAROZENINOVÝ den :)
Všem vám moc děkuji za to, že se na chvilku zastavíte a sdílíte se mnou pár řádků... 

Věřím, že se budeme potkávat i v dalších dnech....
Krásný den....a dobrou noc...
Vaše Kat....

neděle 20. července 2014

Nedělní rozjímání: Odpočinek

Je tu chvilka nedělního rozjímání..... 
A tak rozjímám.... Hlavou mi NEproudí, co MUSÍM, zatím co tu rozjímám... Dovolila jsem si mít chvilku pro sebe bez výčitek... Ale nebývalo to tak....


Znáte to?
Člověk si polenošil...., takzvaně odpočinul...., ale už při tom měl výčitky, že by měl žehlit, vařit, uklízet, cvičit, nalakovat si nehty .... nebo číst ... nebo třeba meditovat ... Jo.
A takový "odpočinek" byl k prdu. 

Odpočinek totiž není o tom, co právě děláme.... Odpočinek je o tom, co máme v hlavě. A tak i mytí oken může být totální relax. No fakt... :)!!! To byste koukali, jak jsem měla vypulírovaný byt, když jsem se učila na státnice. 
"Všechno, jen ne se UČIT!" 

On ten náš lump mozek rád zlobí.... Nebo to zlobíme my? 
Žijeme ve slovníku "musím"..... a pak se dostáváme do tenze. "Musím, ale nestíhám..., nebo už nemůžu."

A pak jsme unavení, protože jsme si neodpočinuli. A to JE k prdu!!!!
A tak každému, kdo přijde na radu, říkám: "Aspoň dvakrát týdně si předepiš odpočinek. Stačí třeba půlhodina.... Ale NESMÍŠ nic dělat. Půlhodina JEN PRO SEBE. A jak ji využiješ, je na Tobě." 
A pak slýchám, co všechno se v té půlhodině dá dělat .... 


Já sama si předepisuji odpočinek docela často .... No jo, je to tak :). Ne, nemám uklízečku, ani paní na žehlení ... 
Nařídím si čas pro sebe a často zjistím, že to nicnedělání mě prostě nebaví ... 

On ten náš lump mozek totiž nemá rád slova MUSÍM nebo NESMÍM. On má rád slovo CHCI...


A co vy, jak jste na tom s odpočinkem?....
Krásný den a odpočinku zdar....
Kat....



středa 16. července 2014

Jak jsem se vyspala

Můj milovaný muž chrápe.... 
Je mi záhadou, že před svatbou jsem to NESLYŠELA!!! A tak si myslím, že příroda to zařídila tak, že svobodní muži TOLIK nechrápou a svobodné dámy na noc OHLUCHNOU, aby vůbec docházelo k nějakým sňatkům...



Dá se říci, že každou noc spím na ROCKOVÉM FESTIVALU. 

Když se nám narodil PaPrdek, nebylo to - jako ve většině rodin - tak, že miminko budilo manžela. Manžel BUDIL miminko!!  
Teď už spí ve svém pokojíčku... PaPrd. Manžel mi zůstal v ložnici. 

A protože je milující, rozhodl se jeho noční rockové turné zrušit a doživotně odříct všechny koncerty... 



Kdysi byl ve spánkové laboratoři a tam mu řekli, že je VŠECHNO V NORMÁLU!!! Určitě ho vyšetřoval CHLAP, který se mstí ženským!

I rozhodli jsme se pro "samoléčbu". Jako první testujeme kapky ADENOL. Jsou pouze z rostlinných olejů, zkrátka plné bylin. A je to fakt SÍLA!!! Když si lahvičku přiblížím k nosu na dvacet centimetrů, mám pocit, že mám nozdry jako kobyla a že jsem hlavu zabořila do peprmintového likéru. 



V návodu se píše, že se má několik kapek kápnout na kapesník a inhalovat. Já to zkusila a svoji hlavu jsem našla na stropě!!! Dál se píše, že 4-5 kapek se může kápnout na polštář chrápajícího. V ložnici to teď krásně voní, to jo... Po inhalaci ale manžel musí ležet minimálně metr od mě, jinak mi slzí oči. 
A pak že nežádoucí účinky zatím nejsou známy!



Tak se náš večerní rituál rozšířil o větu: "Inhaloval jsi?"

Včera přišla stejná otázka... Manžel se ale rozhodl pro turbo účinek. Ne, nebude inhalovat. Praští mě gumovým kladívkem do hlavy.... :))) 
Ne kdepak....! Tak to nebylo. Takže znovu:
"Inhaloval jsi?"
"Jééééje..., hned..." slyším ze tmy. Pak otevření lahvičky, takové šustění, klepnutí lahvičky .... a dloooouhý nádech. 
Aaaa, inhaluje. Počkat, to není nádech, to je ... nějaký zvláštní ..... vzdechovýdech....  
Rozsvěcuji.
Manžel popadá dech, výraz tasmánského čerta, brečí .... a začíná tancovat....

Zachránila jsem ho! 
A dozvídám se: Manžel se rozhodl pro turbo účinek. Ne, nebude inhalovat, rovnou si KÁPNE do nosu. A jak měl zakloněnou hlavu, aby mu kapky do nosu dobře vtekly, automaticky se otevřela huba... 
Nechtěla jsem se mu chechtat...
Ve tmě prý dobře zamířil..., ale pár zbloudilých ran zasáhlo jazyk a krk.... 
Nechtěla jsem se mu chechtat...., ale měli jste vidět ten tanec :))



Dá se říci, že dnešní noc jsem SPALA na "Labutím jezeře"....
A jak hezké sny jsem měla. Plný šálek.... :)


A co vy, taky máte veselé noci?
.....Dobrou noc....
Kat....

pondělí 14. července 2014

Ranní rozjímání...

Jeee, pohoda... 

Pračka pere, miminko zase spinká, pes už má brzkou ranní procházku za sebou....a já konečně sedám ke kávičce na naší nedodělané terase...


A jak tak sedím a SNÍM SI, všimnu si, do čeho jsem si to kafíčko udělala... 

Už si nesním...., ale dívám se kolem sebe a říkám si, jak jsem tu ráda. 


Dívám se na všechny věcičky kolem a přestávám se rozčilovat, že bydlíme na staveništi.
Je tolik hezkých maličkostí, ne? ..... I na staveništi... :)





A tak si užívám všechny maličkosti.... a uvědomuji si, že NE VŠICHNI je můžou vidět. 
Vracím se ke svojí kávě a vzpomínám, jaké to bylo....


Jaké to bylo v kavárně POTMĚ (nadačního fondu Světluška - všichni určitě znáte). 
V kavárně POTMĚ si byli všichni blíž. Neměli předsudek z toho, jestli mám hadry od Armaniho nebo po dědovi, jestli mám vyfoukaný vlasy nebo stažený v gumě na zavařování.... 
V kavárně POTMĚ se muselo mluvit a ne se ksichtit... 
V kavárně POTMĚ jsem slyšela tolik hezkých životních příběhů...., od obsluhy i od spolustolovníků... 
Nějak mě to tam táhlo, tak jsem se vracela... :) Je to nezapomenutelný zážitek.


A tak si říkám, jak jsem ráda, že mohu vidět to staveniště... 
.... a že je škoda, že někdy zapomenu na to důležité a řeším kraviny... :) 
 A tak jsem ráda, že mohu vidět ty krásné maličkosti .... (Ne, trávu růst ještě neslyším :) )


Taky je vidíte?..... Budu ráda, když mi je třeba pošlete na mail: katerapie@gmail.com


Krásný den :)
Kat....






sobota 12. července 2014

Splněný sen - ÁJA

Dnes Vám představím jeden SPLNĚNÝ SEN. (A konečně tak začnu plnit původní vizi tohoto blogu...)

"Mě už ta práce nebaví...! Teda ne ta práce, ale to, že to nikam nevede. Já bych chtěla něco svýho."

Znáte to? .... TOUHA, ale STRACH.

"Tak to změň." zněly dobře míněné rady. 
"To se řekne..., ale jak?" zněly obavy. 

Pak zasáhl osud. Přišly zdravotní problémy a tu práci, která nebavila, už nebylo možné vykonávat. Co teď?...
A tak začala cesta k plnění snu. Na jejím konci, je VOŇAVÝ KRÁMEK plný nejrozmanitějších sýrů, domácího másla, čerstvé brynzy, vínečka a dobrůtek a udělátek patřící k sýrům. Je tu RÁJ SÝRŮ.


Na jeho prahu vás přivítá usměvavá "Cheese lady" Ája a dá vám ochutnat sýr, na který ukážete. Mňam....
Tak pojďte dál. 


Tímhle se sýry krájí























"Co bylo na začátku nejtěžší?" ptám se Áji. 
"Rozhodnout se.....a půjčit si na to peníze."
"Co je na tom nejlepší?"
"To, že člověk je svým pánem. Má svobodu, ale zároveň větší zodpovědnost. Nechci zklamat zákazníky. Dělám to všechno srdíčkem, snad je to tu cítit."



A cítit to je, nemyslíte?


Taky se vám sbíhají sliny?

Kupuji si Goudu s lanýži, Goudu s rucolou, kozí sýr s koriandrem, sýr s římským kmínem a ovčí sýr. Mňam, na večer k vínečku... 
Nedá se nic dělat, i přes to, že chci "pořád" hubnout :), beru i skvělé čerstvé máslo z Olešnice. 
"Tak dobře, dejte mi i ty sýrové sušenky." Chutnají fakt skvěle a když už sahám po pátém kousku k ochutnání, je mi trapné nekoupit :)). 
Před očima mi naskakuje dobře známá věta: Hubnu ... od zítřka! :).



Už se těším, až zase přijdu na labužnickou chvilku...





A i vám doporučuji, přijďte se podívat na SPLNĚNÝ SEN..., do Písku, do krámku U Bílého beránka na Drlíčově.... Mňam :).



Co vy, plníte si sny?
Krásný den :) Kat....












středa 9. července 2014

Dovětek k blondýnovské reklamci

Kdo četl článek Blondýnovksá reklamace (klik), tak ví, jaké trampoty mám s elektrospotřebiči. 

Koupila jsem si novou židli do prádelny, abych tam furt nenosila tu z kuchyně. Při praní teď sedím před pračkou a zapisuji si její chování. 
Mám už dva popsané sešity svých postřehů: "bublá, prdí, jééje točí se, ODPOČÍVÁ!!, plýtvá vodou, jéééje točí se moc rychle, zase ODPOČÍVÁ!!, hučí, chrochtá, pípá"


Nevím, k čemu to panu technikovi bude??!! 
Taky jsem snížila otáčky! Je normální, když z vypraného prádla cáká voda, ne?
A co na to sušička? Mlčí...


Včera tu byl pan technik na lednici, co moc chladí. Podle hlasu v telefonu jsem čekala staršího usměvavého opraváře v montérkách...... co se mi "na ni přijel podívat".
Hmm, tak přijel usměvavý, fešný a sympatický motorkář. Něco jako Charlie Sheen :)


zdroj: www.furiouscinem.com

Nesl dva doktorské kufry.   On jde fakt za mnou???    Vytáhl něco, co vypadalo jako sada na klyzma.  Uf?!!  Šoupnul to do lednice, jeden konec teda nechal venku.....

Čekáme....

Mezitím se dozvídám, jak motorkáři před chvílí u jedné rodiny pomáhala doga opravit troubu. Kdo máte psa, tak to znáte... :) Pes chce být v centru dění, pomáhat...a zejména kontrolovat. Já o něj většinou zakopnu, on něco zvrhne ... zkrátka pomocník jak stehno. 

Čekáme....

Klyzmatická sada ukázala, že lednice má útroby v pořádku a chladí podle normy. Dostala jsem instruktáž, jak si v lednici ideálně přeskládat poličky, aby se chladící zóny nekryly a nemíchaly chladný vzduch s ještě chladnějším... Hergot, chladící zóny??   Dělám, že vím, o co jde.
Motorkář mi aspoň prošťouchnul odtokový kanálek a řekl: "Víno si dejte do sklepa." 

A protože mám prádelnu hned vedle sklepa, sedím před pračkou na nové židli a chlastám... :)).

A jsem ráda, že mám oba spotřebiče v pořádku a pár znalostí o lednicích a pračkách navíc...

A co vy? Taky jste někdy byli za trubku? :)
Krásný den :)
Kat....

pondělí 7. července 2014

První rande

K létu a k prázdninám neodmyslitelně patří randění. 

První lásky z táborů  (ten kluk vedle z oddílu), z dovolených (ten kluk z pokoje 12), nebo když k sousedce přijel vnouček na prázdniny. Vnoučkovi bylo patnáct a byl to modrooký blonďák....

Pamatujete si na PRVNÍ RANDE? Já teda ne. Vím jen, že to bylo (až) v prváku na střední škole. Do té doby mě zajímala jen sportovní gymnastika, viděla jsem se přinejmenším na olympiádě :).  A samozřejmě, že si pamatuju toho kluka. Byl to černovlasý hnědooký fešák.... Nikdy jsme se nelíbali (tak vopravdicky), jen jsme chodili na procházky a drželi se za ruce....  :) Ale jaké bylo to PRVNÍ rande, to už fakt nevím...

Náš PaPrdek si ho taky nebude pamatovat.  A tak jsem jeho první "rande" s Julinkou zdokumentovala.....Jednou mu tu "pohádku" ukážu :)..... 
(Hodím mu jí za 15let na jeho fejsbůkový profil. To mě - oba - pochválí :)!!!














A co vy, pamatujete si první rande?
Krásný den....
Kat....

PS: Děkuji úžasné rodince: Karoli, Tomovi a Julince, že jsou... :) A taky děkuju té mojí rodince...