pondělí 10. listopadu 2014

Proč šel můj muž do práce v teplákách?

Jsem takřka dokonalá žena. 
Jen výjimečně jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil...
Chůvička houká brrrm, brrrrm, nenene... Synek je vzhůru.
"Kolik je hodin? To jsme si hezky pospali." usmívá se při protahování.
"Proč mám zmeškané hovory od drahého?!" vyděsila se. 
Teď mu volat nemůže. Ví, že je na jednání ve firmě. 
"Olivere, papat." volá na psa a je jí divné, že při přípravě jídla neasistuje jako obvykle. Jde se podívat do pelechu. Prázdný. Jde se podívat na chodbu. Vodítko i obojek tam ale jsou. 
V tu chvíli jí to došlo. Oliverovi se něco stalo a manžel ho odvezl k doktorovi. A volal jí to, jenže neslyšela. 
Skoro pláče.

"Olivere, ke mně." volal rychle na psa, aby nevběhnul pod projíždějící auto. V tuto ranní dobu si psa brával bez vodítka a obojku. Jeho ženě se to nelíbilo. Vždycky říkala: "Já vím, že poslouchá, ale nikdy nevíš, jestli mu nerupne v kouli! Na vodítku má cedulku se jménem a našimi telefonními čísly, tak nebuď líný a ten obojek mu, hergot, dávej!"
"Olivere, ke mně." volal rychle na psa a zabouchl dveře. 
"Do pr....čic." Nechal klíče v zámku. Zevnitř. 

Zkouší mu volat. Nic. Píše sms: "Co se děje? Kde je pes?"
Nic. Je nervózní.
Po nekonečných dvou minutách přichází odpověď: "Neděje se nic, mám pejska v práci." 
Tak to je jasný. Pejsek jejich třicetikilové obludě nikdy neřekl... Proč by si bral psa do práce? Bez vodítka? Umřel. Ne on, pes. 
Pláče.

Zvonil. Nic. Zvonil déle. Nic. Zvonil ještě déle. Nechtěl vzbudit dítě. Zkoušel jí volat. Nic. 
"Sakra. Nemůžu to zmeškat, je to důležitý klient. Je hluchá?!!"
V bundě našel klíče od auta a peněženku.
Přemýšlel. 
Odemkl auto a pes se uvelebil na zadních sedadlech. Odjeli. 

Jsou chvíle, kdy by mě můj muž zabil. 
Nejprve jel do supermarketu pro koblihy.
Potom stál před personální ředitelkou ve "venčících" teplákách, s třicetikilovým psem u nohy a krabicí koblih v ruce. 
Jeho historce se všichni smáli a koblihovou omluvenku zblajzli do posledního drobku.
zdroj
A já? Já mu řekla, že může být rád, že nevenčil v pyžamu.
Já holt to ráno měla jiné starosti :)

A co vy? Taky by vás někdy zabili?
Krásný den...Kat....

pátek 7. listopadu 2014

Splním si sen – Štěpánka

Jedno krásné podzimní odpoledne jsme seděly s kamarádkou Štěpánkou nad šálkem vynikající kávy a povídaly si o snech. No dobře, že jsme po kávě vymlaskly lahvinku jednoho pozdního sběru, to zastírat nebudu.  A než se hovor stočil k jiným veledůležitým tématům, pamatuji si jeden ze Štěpánčiných snů.

ZHUBNU
zdroj


To si říká mnoho z nás, včetně mě, ale prd pro to dělá.
Štěpánka si dala jasný cíl, který ohraničila počtem shozených kilogramů.

Kolik bys chtěla zhubnout?
Ještě dvacet kilo.
Cože??
No, sedmnáct už jsem zhubla.
Cože??!! (obracím do sebe sklenku a chvíli nepřítomně zírám). Fííha. Tak to klobouk dolů. Za jak dlouho?
Za tři čtvrtě roku.
Co Tě motivovalo k tomuhle kroku?
Zdraví. Začala mě bolet kolena. A jako každá ženská se chci líbit.
Co bylo na začátku nejtěžší?
Začít. A pak vydržet, protože mi kila vůbec nešla dolů. Za 3 měsíce jsem zhubla jen 3 kila. A to jsem si říkala, že nemá snad smysl takhle dřít a odříkat si jídlo. Chodila jsem cvičit 4x týdně a měla sestavený zdravý jídelníček.
A co rozhodlo, že‘s vydržela?
Právě to zdraví. Kolena mě opravdu bolela.
Co se stalo po těch třech měsících?
Začala jsem jíst normálně. Jedla jsem všechno, ale menší porce.
Jak a co vlastně cvičíš?
Chodím do jednoho fitness, kde mají certifikovaný program LoseWe. Musím říct, že tímhle cvičením jsem shodila nejvíc. Pak chodím na Zumbu a na kruhový trénink. Teď chodím jen 2x týdně, protože to kvůli práci nestíhám. No, ale teď se stěhuju za prací jinam.
Aha. A jak to budeš se cvičením dělat?
Zkusím najít nějaké cvičení tam a budu chodit na túry. Stěhuju se totiž na Šumavu.
Jůůů, Šumava, Tak tu Ti závidím. Hele, Štěpánko, ale já si pamatuju, že ses nechala vyhecovat k půl maratonu.
Néééé, jen ke čtvrt maratonu. Teď ale nemohu běhat, jsem po operaci kolene.
Takže „náš“ maraton v roce 2016?
Jo, to jo.

Říkám vám, nepijte alkohol. Štěpánka se onehdy nechala vyhecovat na oslavě. Byla jsem u toho.
A já??!!!! Já jí teď slíbila, že poběžím s ní!!

A co vy? Umíte jít za svým snem?
Krásný den…Kat….

PS: Štěpánce držím palce a o plnění jejího snu vám ještě dám vědět.


<a href="http://www.bloglovin.com/blog/12599409/?claim=cv9dj4y42wb">Follow my blog with Bloglovin</a>

úterý 4. listopadu 2014

Paris highlights

Doslova před chvílí jsem se vrátila z Paříže. 
Ne, nechci machrovat, ani vám tvrdit, že Paříž miluju. 
Jela jsem si připomenout atmosféru bulvárů, kaváren a luxusních obchodů. 
Jela jsem s jasným cílem - být kavárenským povalečem a načerpat inspiraci pro jednu moji práci. Obojí jsem splnila. Vypít tolik kávy a vína (a bublin) je asi hřích... A inspirovaná teda jsem! (No, teď to ještě využít.)

Bydlela jsem na Montmartru asi tři sta metrů od Sacré-Coeuru. Zašla jsem si tam na mši. 
Skoro hned za rohem jsem došla pozdravit muže, který prochází zdí. Podle místních je povídka inspirovaná pravdivou legendou a duch muže, který uměl procházet zdí, po Montmartru pořád bloudí. Že nevíte, o co jde? Mrkněte třeba sem
Jezdila jsem metrem a ráno na trhu si kupovala čerstvé ovoce. 
Dopřávala jsem si Bertiny cupcaky 
Musela jsem k Soše Svobody. K mladší sestře té slavnější v Big Apple. (Víte, že původem je z Francie?)
Seděla jsem s notesem u kafe a vína a bloumala a rozmýšlela... 

Tak si pojďte zabloumat se mnou... 

Tyhle stavby mě nepřestanou fascinovat
Sacré-Coeur a Notre-Dame
Muž, který procházel zdí

Bertiny Cupcakes  - musíte ochutnat

Pařížská krasavice v ranním oparu a když se chystá ke spánku

Bonjour, Montmartre.
... nemohou chybět...

Nemohla jsem je tam nechat!!
Můj oblíbený nápoj vdovy "Klikótové" a marmeládu z pomerančů, citronů, mandarinek a grepu.





Stroj času

Zámky lásky na Mostě Umělců.
A co vy, kde nejraději bloumáte?
Krásný den...
Kat....