pondělí 30. března 2015

Jedna perla z "fejsbůku"

Dnes v noci jsem se probudila. A nemohla znovu usnout...
Když už mě knížka začala unavovat, vzala jsem telefon a mrkla na Facebook. Ano, příšerná neřest, ale nemohla jsem si pomoci. I v ty tři ráno, jsem musela být "in". 
A narazila tam na NĚCO, o co se s vámi chci podělit. Je to už tolikrát kopírované, že není známý autor... Tak se mu omlouvám za půjčení. 
A v momentě zveřejnění je to stejně majetkem Facebooku. 
zdroj
Tak prosím, třeba vás to pobaví stejně, jako mě:

pondělí 23. března 2015

Jak jsem si odskočila od plotny

Znáte to... Dvě hodiny upravujete svojí fazónku, pak vás spatří světlo světa...
"Jee, Tobě to sluší."
"Ále, prosim Tě, to jsem si jen tak odskočila od plotny." zní vaše (jakoby) stydlivá odpověď.

Jenže to nebyl můj případ. 


zdroj

pondělí 16. března 2015

Splněný sen - MŮJ

Stalo se vám někdy, že se vám splnil sen? Nemyslím teď přání, touhu, ten denní sen. Ne to, kdy si řeknete: " To je asi déja vu. To už jsem někde zažila." Ale ten opravdický noční sen, který se zdá samovolně. Ten noční sen, kdy jste si jisti, že se vám to zdálo a teď je to tady.
zdroj
Mně teda jo. Dokonce několik. A mám na to svědky. 
Poprvé jsem si téhle "schopnosti" všimla na střední škole. 

sobota 7. března 2015

Jak Jarka "udělala" maraton

„Někdy se stane, že člověk má nějaké starosti.
Mně na to funguje běhání. A jak takhle běžím, tak mě napadne: Ty jo, tady je to pěkný, tady by se určitě líbilo lidem běhat, proč tady nikdo neběhá? Jen já v růžové bundičce.“

Takhle nějak to začalo. Moje kamarádka Jarka se rozhodla, že si splní jeden ze snů, že uspořádá první vopravdický maraton v našem městě. O tom, že jsem ho taky „běžela“ jsem vám psala tady.

S Jarkou jsem se sešla, abych z ní vytáhla, jak se takový sen plní. 
Nejdřív mě ale zajímá, jsi vášnivý běžec?
Neřekla bych, že běhám, to by bylo v mém případě přehnané. (Jsem tzv.falešný začátečník.) Já vášnivě toužím po tom, běhat a nepřestat. Ráno vstávat s myšlenkou, kdy obuji tenisky a půjdu se zmordovat do lesa ..... Vášnivě myslím na to, že zase obléknu všechny mé oblíbené kousky ze skříně..... Pořád té vášně není dost na to, abych o sobě mohla říct, že běhám, nebo že jsem běhnaJ. (Existuje totiž spolek Strakonické běhny!)
Jak dlouho už běháš?
Začala jsem běhat po posledních dvou porodech, kdy jsem prostě potřebovala vypadnout, oddechnout si, poslouchat jen hudbu a být chvilku sama se sebou (a zhubnout, že!). Vždy mi to vydrželo pár týdnů, pak do toho přišla rýmička, kašlíček a já zase hledala novou motivaci. Nové tenisky, bundičku, nové písničky, nová aplikace na běhání, sdílení na fcb.....
A tak to jde pořád dokola až dodnes! 
Tvůj největší běžecký úspěch?
Já mám za sebou pouze jeden závod a to vloni. Byl to můj první závod, běžela jsem nejkratší možnou trasu, 3,3 km a byla jsem po uběhnutí šťastná jak blecha. Hlavně jsem se tam dívala organizátorům pod ruce, o to mi šlo nejvíc, protože to byly 3 týdny do Královského maratonu, sbírala jsem tam zkušenosti......
Ale jednou, jednou svůj čtvrt, půl i maraton dám!
Co Tě na přípravě maratonu nejvíc bavilo?
Nejvíc mě bavilo dávat dohromady lidi, kteří mi tak ochotně pomáhali, a koordinovat to celé. Setkala jsem se s lidmi, které bych jinak nepotkala. A ten můj tým skvěle fungoval a doplňoval se.
Hodně mě pobavili sportovci – veteráni, kteří se sami ozvali a pak za mnou dorazili jeden po druhém do kanceláře, aby se na toho blázna podívali. Jeden si dokonce myslel, že jsem nějaká bývalá sportovní šampionka. Nemohli pochopit, kde se ve mně vzala ta bláznivá myšlenka. A pak nemohli uvěřit, že to dotáhnu do konce.
Ovšem pochvaly po závodě od nich byly moc fajn. J
Co bylo naopak nejtěžší?
Hodně mi vadila laxnost a neúčast města. Vadí mi dodnes. Grant mi byl zamítnut, ještě čekám na záštitu starostky. Pokud nedostanu ani tu, závod přejmenuji. Je to pro mě zase jenom další výzva, že i běh přes překážky může být zábavný.
Musela jsem nechat vypracovat projekt na uzavírku města, protože první zákaz zněl – přes lávku běh nepovolíme, je v dezolátním stavu. Super, musela jsem tedy sehnat dalšího sponzora, abych mohla zaplatit projekt. Ten den jsem chvilku připustila myšlenku, že na to kašlu a začnu se zabývat něčím jiným, třeba prací J
Ale pak mě to přešlo, přestala jsem fňukat nad nespravedlivostí úředníka a začala konat.
Dodnes se se ségrou smějeme, jak jsme poslední týden před závodem obcházely restaurace a cpaly se tam, místo toho, abychom něco řešily kolem maratonu. Prostě jsme se zašívaly do hospod a jedly. Na nervy to fungovalo skvěle!
Kolik lidí se přihlásilo?
241 závodníků běželo, asi 50 lidí, co bylo registrovaných, ten den nedorazilo. Naštěstí! Měli jsme jen 150 registračních tašek!!!
Máš nějakou „pikošku“ ze zákulisí?
To byl velmi slušný závod jako!!!!:-) Koneckonců, ty jsi byla na trase se spoustou dobrovolných hasičů, ty máš možná lepší historky než já!
Hmm, neprozradím...
Měli jsme skvělého moderátora, Jirku Gruntoráda, ten mě hodně držel v realitě a uklidňoval mě. Mně na toto dobře funguje manžel, ale toho jsem neviděla, byl na trase a všude, kde bylo potřeba.
Když zkolaboval vítěz maratonu, tak mi moc dobře nebylo, ale musela jsem se soustředit na přípravu cen pro vítěze. 

A tady je máme - Jarka a Jirka
Kdy se můžeme těšit na další ročník a kde se dá popřípadě přihlásit?
26.9.2015!
Pomaličku umisťuji všude, kde se dá Výzvu pro všechny, aby se nikdo nemohl měsíc před závodem vymlouvat, že nestihl natrénovat. Oslovuji sponzory, někteří slíbili účast znovu, někteří už ne, nebo zatím ne. J
Na webových stránkách www.kmmp.cz je již spuštěna registrace, dokonce jsou i někteří běžci zaregistrovaní. Povedlo se nám dostat s nejdelší trasou do Jihočeského běžeckého poháru, takže jistě přibyde maratonců a bude velká konkurence.
Mým cílem je, aby se přidala i mládež, aby dělali něco jiného, než hráli hry a čuměli do mobilů. To, když se povede, tak budu spokojená. A kdyby běžel můj syn, tak by to bylo skvělé! Ale můj manžel prohlási: „Všichni poběží a kdo tam bude makat? Sám to všechno nezvládnu!“ Je pravda, že rodina mi pomáhala ten den nejvíc!

No, v roce 2016 bych měla běžet i já. Onehdá jsem si po lahvince dobrého pozdního sběru plácla se Štěpánkou, že něco taky uběhneme (tady). 
Já to budu pořádat i příští rok jo? J
Jo!

Hele, a co všechno je potřeba na uspořádání takového „komorního“ maratonu zajistit?
Časomíru (čipy jsou hodně drahé, ale je to pohodlné pro závodníky, vidí svoje časy během závodu a hned po závodu znají výsledky a pořadí) – takže firmu, která přijede, postaví trať, dodá čipy, vytiskne na konci všem certifkikáty
Trasu a propozice závodu.
Uzavírku trati.
Spoustu dobrovolníků.
Občerstvení pro závodníky.
Ručníky.
Moderátora.
Ozvučení.
Nafukovací bránu na start.
Pojištění.
Spousta stanů, kdyby pršelo.
Sprchy a WC.
Registrační kancelář je hrozně důležitá – takže zázemí pro ně (stany a stany a stoly a židle).
Spoustu tašek pro závodníky a sponzorských drobností.
Pivo a limo. 
Sponzory a sponzory (šmarjá, mám jich málo!)
Spousta věcí se musí zaplatit dopředu, třeba právě to pojištění ! Takže sponzory...:-)
Předávající cen – jak se jim říká, ceremoniář???
ZávodníkyJ
...no a chce se mi říct – to musíte koupit žebřík, hřebíky, písek, dláto, štětce, míchačku, dřevo, tašky, beton, nehoupat!!!!! J
A jak mám napsáno na našich webovkách, cítím ve svých namožených lýtkových a stehenních svalech, že to letos bude zase pecka! Protože to budu opět připravovat s vášníJ

Tak to vidíte, za splněným snem je třeba jít, někdy i běžet. Uff. Jarka má zkrátka můj obdiv!

A co vy? Co všechno jste ochotni udělat pro svůj sen?
Krásný den…Kat….

úterý 3. března 2015

Opravdu važný problém!! A když překvapí chlap...

Určitě jste zaregistrovali, že svět řeší opravdu važný problém!!!
Dva tábory lidí se nemohou shodnout, jestli šaty na obrázku jsou bílo-zlaté nebo modro-černé. 
Pokud náhodou nevíte, o co jde, klikněte SEM.
I já myslela, že jde o vtip.... A tak jsem se svého chlapa doma zeptala, jak vidí ty šaty. Něco kutil a krásně to vonělo... S utěrkou v ruce přišel k monitoru a povídá:
"Modrý s černým. Proč?"
"Cože?? Vždyť jsou bílo-zlatý!"
"Kam koukáš? Tohle je modrý a proužky jsou černý." vysvětloval.
"No nene, vždyť to vidím! Tohle je bílý a proužky jsou zlatý!"
Naštěstí odběhl. Nechápu, jak může vidět modrou!!??

A tenhle opravdu vážný problém, který lidstvo řeší, krásně demonstruje, že jednu věc OPRAVDU můžeme vidět jinak. A jak je důležité - obzvlášť v partnerství - respektovat, že oba máme pravdu!

Po chvilce zkoumání šatů (jestli fakt nezahlídnu modrou) mi pod nosem zavoněla mňamka. Chlapovo perníková premiéra. Ujistil mě, že perník je hnědý. (Že tam zas vidím bílou raději zamlčím :))) )





Mňam!

Mimochodem, jakou barvu šatů vidíte na první fotce v článku vy?
Krásný den...Kat....

PS: No není to hezký svět, když vážné problémy jsou o barvě šatů? :)



pondělí 2. března 2015

OLIVER zlobil

... a chtěl by vám slíbit, že už to víckrát neudělá.

Sežral to, co neměl!!! Zapomněl, že na linku v kuchyni se neleze.

Panička se na něj zlobí...




Krásný den všem...  Kat....